Parasympatikus a sympatikus nejsou zaklínadla, ale dvě hlavní větve našeho nervového systému, o kterém bude dneska řeč. Každý z nich má jinou, neméně důležitou funkci a oba velmi úzce souvisí s péčí o tělo a psychiku. Jak je vybalancovat a proč je to důležité?
Sympatikus je náš přirozeně vyvinutý „akční mód“. Když se něco děje, sympatikus spustí v těle “poplach”: zvýší se nám tep, krev začne proudit do svalů, tělo je připravené na výkon, mozek jede na plný mechanismus. Krátkodobě je to skvělá a velmi potřebná strategie (při sportu, fyzické námaze, silných emocích, pocitu nebezpečí nebo ohrožení…), dlouhodobě je ale pro tělo velmi vyčerpávající - třeba když jsme každý den ve stresu, máme nedostatek spánku a tělo musí jet na autopilota, vystavujeme se nadměrnému fyzickému vypětí při sportu apod.
Opakem je regenerační mód, který tělo aktivuje ve chvílích klidu – zpomalí tep, prohloubí dýchání, nastartuje trávení a opravné procesy, uvolňují se svaly, snižuje krevní tlak… Je to stav, kdy tělo skutečně nabírá sílu a má čas regenerovat.
Optimálně (a logicky) se tyto dvě fáze střídají v závislosti na situacích, kterým se denně vystavujeme. Má to ale jedno “ale”.
V dnešní době. Pracovní stres, zahlcení informacemi, málo odpočinku a kvalitního spánku, přehršel kofeinu a energetických nápojů, alkohol, hluk, nadbytečný cukr a tak dále a tak dále. Jednoduše řečeno - velmi často trávíme drtivou většinu času v “akčním módu” a tělu schází potřebný odpočinek. Výsledkem pak bývá chronická únava, nespavost, snížená imunita, výkyvy nálad nebo třeba pocit, že nemůžete zastavit myšlenky.
Hlavní misí tedy je, najít způsoby, jak tělu dopřát více prostoru na vládu parasympatiku a související regeneraci.
Čímkoliv, čím dáme nervovému systému šanci přepnout z chaosu do klidu. Poděkují nám nejen nervy, ale i imunita, trávení, hladina energie i naše celkové rozpoložení. Čím jednodušší věci, tím lepší - to ale nemusí nutně znamenat hodiny strávené o samotě v tureckém sedu. 🙂 Stačí jen nechat tělu dostatečný prostor věnovat se pouze jedné aktivitě bez dalších stimulů.
Možná už jste někdy slyšeli pojem adaptogeny. Jedná se o látky přírodního původu (byliny, kořeny, houby…), které blahodárně působí na nervovou soustavu, pomáhají tělu lépe zvládat stresové situace a udržovat kýžený balanc. Patří mezi ně například:
Rhodiola - pomáhá zvládat stres, únavu a zlepšit koncentraci.
Ashwagandha - pomůže dodat výkonnost a energii, ale zároveň umí zklidnit a přispívá k lepšímu spánku.
Růže - kromě duševní rovnováhy podpoří pokožku a komfort v období menstruace.
Maral - podporuje mentalní výkonnost, imunitu, srdce i výkonnost.
Suma - podporuje paměť a odolnost vůči stresu.
Kozinec - má příznivý vliv na srdce, cévy, imunitu i ledviny.
Mučenka a chmel - skvělí na zklidnění a spánek.
Magnesium - balzám na nervy, svaly i kosti.
Adaptogeny zmírňují působení stresu, snižují únavu, zvyšují výkonnost a podporují imunitu i sexualitu. Zní to jako zázrak? Možná, ale je za tím věda i praxe. Dnes vám představíme nejúčinnější adaptogeny z říše bylin a poradíme, jak si vybrat ten správný pro vás.
Jde o látky, které pomáhají tělu lépe se přizpůsobit stresu – ať už fyzickému nebo psychickému. V praxi ale dělají mnohem víc: povzbuzují mozek i tělo, pomáhají harmonizovat hormony a působí proti zánětu i stárnutí.
Hlavní benefit: Rychlý nástup účinku proti únavě a vyčerpání.
Hlavní benefit: Posiluje imunitu, vitalitu a chrání mozek.
Hlavní benefit: Posiluje svaly, hormonální systém a libido.
Hlavní benefit: Silná energie, libido a hormonální stabilita.
Hlavní benefit: Podpora srdce, cév a dlouhodobé odolnosti.
Adaptogeny nejsou jen „zázračné byliny proti stresu“. Jsou to pomocníci v každodenním životě, kteří nám pomáhají zvládat výzvy moderní doby – s tělem, myslí i emocemi v rovnováze.
„Nepodléhejte strachu, ať si nezhoršíte imunitu.“ Tuto radu jsme v poslední době slyšeli mnohokrát. Ale jak vlastně strach zdraví ovlivňuje? A proč nám tato pro přežití klíčová emoce paradoxně škodí?
Strach vzniká v nejstarších oblastech našeho mozku – není racionální, a proto se bojíme i věcí, které nás nikdy reálně neohrozily. Emoce spouští epigenetické reakce, které přepínají geny v DNA. Tak může vzniknout dědičná úzkost.
Studie: Myši vystavené vůni acetofenonu spojené s elektrošoky reagovaly strachem nejen ony, ale i jejich potomci. U všech generací byla prokázána změna metylace genů odpovědných za vnímání stresu. Podobné výsledky byly zaznamenány i u lidí – např. u potomků přeživších holocaust.
Strach spouští biochemické procesy, které mění činnost mozkových oblastí jako je amygdala, hippocampus a frontální kortex. Výsledkem jsou:
Strach ovlivňuje i zdraví celého těla – včetně imunity. Např. u vojáků s PTSD byla zjištěna epigenetická změna genu pro interleukin Il-18, která se pojí s horší imunitou i vyšším rizikem srdečních onemocnění.
Přestože je strach hluboce zakořeněná emoce, můžeme jeho sílu zmírnit. Pomáhá:
Epigeneticky působící látky mohou být významným pomocníkem:
Ženy bývají vůči stresu a emočním výkyvům citlivější. Hormonální výkyvy v těhotenství, při menopauze nebo PMS mohou epigeneticky zvýšit vnímání stresu. Právě proto je u žen důležité nejen tlumit samotný stres, ale i podporovat hormonální rovnováhu – pomocí stravy, fytoterapie a laskavé péče o tělo i mysl.
Přepadly vás s podzimem chmury nebo úzkost? Tyto potíže mohou mít kořeny hluboko v našich genech. Jak je ovlivnit pomocí epigenetiky?
Stres spouští epigenetické reakce, které vytvářejí tzv. epigenetické značky na DNA. Tyto značky mění aktivitu genů – některé vypínají, jiné zapínají. Změny často zasahují geny ovlivňující náchylnost k depresi a úzkosti. A co víc – část těchto značek je dědičná a může být předána dalším generacím.
Příklad: U myší oddělených od matek po narození se objevily příznaky deprese. Tyto projevy se objevily i u jejich potomků, přestože byli vychováni bez traumatu. Stejné efekty byly potvrzeny i u lidí, například u dětí přeživších holocaust – změny genu Nr3C1 byly přeneseny z generace na generaci.
Genetickou výbavu změnit nemůžeme, epigenom ale ano. Změny epigenetických značek ovlivňuje zejména náš životní styl. Jaké zásady dodržovat?
Důležité látky:
Vhodné potraviny: bobuloviny, granátové jablko, artyčoky, brokolice, ořechy, semena, ryby, kurkuma, zázvor, rozmarýn.
Nevhodné: sacharidy s vysokým glykemickým indexem.
Alkohol zhoršuje psychické obtíže a negativně ovlivňuje tvorbu enzymů (histondeacetylázy) a BDNF – proteinu nezbytného pro vznik synapsí.
Ideální je 150 minut týdně středně intenzivní vytrvalostní aktivity – např. chůze, plavání, kolo. Pohyb:
Příliš intenzivní sport může mít opačný účinek.
Chronický stres i negativní myšlení zhoršují epigenetickou rovnováhu. Podporujte radost, optimismus a pozitivní myšlení.
Meditace prokazatelně:
Dobré účinky má i jóga a či-kung.
Vybrané přírodní látky s epigenetickým účinkem: