Epigenetika: Kdo opravdu řídí naše geny?

Zdraví není náhoda. Zčásti je sice dané našimi genetickými dispozicemi, ale do velké míry ho ovlivňuje i spousta našich každodenních rozhodnutí – co jíme, jak moc se hýbeme, jestli dobře spíme nebo jak zvládáme stres. To, co jsme zdědili, změnit nemůžeme, ale často velmi zásadně můžeme ovlivnit to, jak se to v našem životě projeví. A právě tím se zabývá epigenetika.

Začneme praxí: Pojďte na kávu!

Představte si, že ve vašem těle existuje gen, který rozhoduje o tom, jak rychle vaše tělo odbourává kofein. Od rodičů zdědíte jednu z jeho variant a máte sklony být buď:

• rychlý metabolizátor – dáte si večer dvojité espresso a v klidu usnete,
• nebo pomalý metabolizátor, kterému odpolední káva ještě o půlnoci koluje v žilách.

Jedna z možností je vaše genetická výbava. A s tou se jednoduše narodíte.

Dejme tomu, že na vás padla volba rychlého metabolizátora. Obvykle jste zvyklý/á pít několik káv denně a nedělá vám sebemenší problém usnout. ALE - najednou se dostanete do období dlouhodobého a abnormálního stresu. Termíny, povinnosti, tlak ze všech stran. Málo spánku. Celkové vyčerpání. Tělo jede na nouzový režim. Toto negativní prostředí může (samozřejmě krom jiného) ovlivňovat fungování jater – konkrétně enzymů, které mají na starost kofein odbourávat. Takže i když máte ve vínku rychlejší metabolizaci kofeinu, realita může vypadat jinak. Enzymy nepracují tak efektivně, tělo nestíhá a najednou vás večerní káva rozhodí víc než dřív. Ne proto, že by se změnil váš gen. Ale proto, že se změnily podmínky, ve kterých funguje. A to je celé kouzlo epigenetiky.

Co tedy epigenetika je?

Epigenetika vznikla cca v polovině 20. století, jako vědecký obor, který zkoumá, jak vnější a vnitřní vlivy ovlivňují aktivitu našich genů. Vychází z toho, že naše každodenní návyky (jako je např. strava, pohyb, spánek, emoce nebo prostředí, ve kterém se pohybujeme) mají zásadní vliv na to, jestli se konkrétní geny, kterými disponujeme, “zapnou” nebo zůstanou “vypnuté” a umožňuje nám pochopit, jak tyto procesy fungují.

Geny jsou osud. Ale jen napůl.

DNA dědíme po rodičích (polovinu od matky, polovinu od otce) a jedná se o soubor jednotlivých genů (úseků DNA). Geny pak vytvářejí naše biologické nastavení - třeba to, jak efektivně spalujeme tuky, jakou máme citlivost na stres, jak náchylní jsme na infekce, jak rychle se spálíme na sluníčku, nebo třeba právě jak odbouráváme kofein. Je to základní výbava, se kterou přicházíme na svět. To, co se ale skutečně projeví, závisí na mnoha okolnostech.

Jak tedy epigenetika zapíná a vypíná geny?

Téměř každá buňka v našem těle obsahuje stejnou DNA - tu, kterou máme od rodičů (pár jich tvoří výjimku - například červené krvinky, které nemají jádro). Přesto se od sebe jednotlivé buňky výrazně liší podle toho, jaký má která v těle úkol. Jinak funguje buňka v mozku, jinak buňky ve střevech nebo třeba v pokožce. Každá z nich využívá jen tu část genetické informace, kterou k výkonu své funkce potřebuje. Ostatní geny sice zůstávají přítomné, ale nejsou do činnosti zapojeny.

Epigenetika je jeden ze způsobů, jak tělo reguluje aktivitu genů. Pomocí malých chemických skupin, které se připojují k DNA nebo k bílkovinám kolem ní, buňkám „napovídá“, jak mají s genetickou informací zacházet – zda mají některé geny více využívat, utlumit je, nebo je na čas úplně vypnout. Samotná DNA se přitom nemění. Mění se jen to, jak aktivně jsou jednotlivé geny používány.

Co si z toho odnést?

Epigenetika ukazuje, že naše zdraví není jen otázkou toho, co jsme zdědili, ale i toho, jak se o sebe každodenně staráme a že naše každodenní rozhodnutí mají často mnohem větší význam, než se může na první pohled zdát. Mezi oblasti, které stojí za probádání, tak rozhodně patří například:

• to, co a jak jíme
• kvalita spánku
• kouření a konzumace alkoholu
• pravidelný pohyb
• míra dlouhodobého stresu
• prostředí, ve kterém žijeme
• kosmetické přípravky, které používáme
• vztahy a emoce
• nedostatek mikronutrientů (vitamíny a minerály) apod.